Kremnické nápisy

Časopis Sokol, roč. VIII., č. 9, 26. september 1869, str. 281, 282

     Mnohoctěná redakce! Náhodou mi ctěný Váš časopis „Sokol“ z roků 1863. a 1865 prišel do rukou, kdežto jsem k mé radosti nálezl, počemž jsem juž dávno toužil. Jsa vřelýctitel slovanstva, velmi rád se zabývam vším, co se k němu potahuje; to jsou ale obzvláštně starožitnosti, z nichž bychom světu dokázati mohli to, co se nám vždy odpírá, totiž naši starobylost v Europě a naši prastarou vzdělanost. Starobilé tedy čarovnické runské nápisy, jež v listě Vašém jsem nalezl, obrátily celou mou pozornost na sebe.

A) Starobylý čarovnický runský nápis uverejněný v Sokolu z roku 1863. čislo 21.

     Jak jsem seznal, o rozluštění nápisu toho sej už p. M. Chovanec pokusil a jak známo jej i rozluštil.

     Praví p. M. Chovanec, že tobyl pro něho „tvrdý orech“ čemu i sám uvěřím rád, přesvědčen jsa o tom, že on v nápisu tom hledal toho, co v něm v pravdě není. Dle mého rozluštění nápis ten zní:

     „Dužy vudz sedomu slunca“ což v moravskočeském „mocný vůdce člunu slunce.“ Nástane tedy otázka, které rozluštění jest pravdicé, či p. Chovancovo, či mé. Miním, že porovná-li jen pilně čtenář rozluštění obé a dáli při tom pozor, co by dle vší podobnosti jedna každá runa značiti mohla, k rozluštění mému se připojí.

     P. M. Chovanec se odvoláva na runy foenickoslovanské a alemanské. Dle mého minění jsou tyto starorusinské, ačkoliv runy foenické původně jsou také slovanské; nebo tak zvani foenické nebo Palmitové byli osádníci slovanův v Tyru a v Sidoně mezi potomstvem Chamito-kananejským. Curtius je jmenuje osadníky Venetův a bibli hebrejská starého zákona nazíva je osadníky z pokolení Javan: Taržiš = Taržičané = Tražkové a Kitym t.j. Čudimci neb jako nyní Cudaci = Daci = gens Dacorum. Slované se ještě neznají a bohužel se jim o tom ani nezdá, žeby byli jeden starožitný konor ze sedmero plemen Jafetovcův. Pochádzí Slované od čtvrtorozeného sina Jafeta jmenem Javan dle biblií, dle našého Ivan. Tento měl čtiry siny (Mojžiš I. 10. 5) a sice 1) Elojša t.j. naše Lasio = Ladislav; od něho kmen polský. 2) Taržiš t.j. staroslovanské taržit = dražit = Drahoslav; od něho slované jižní u Římanů zváni a u Řeku: Trakové 3) Kitym t.j. Čudím neb Čudimír též Čudák t.j. nynější národ náš srboruský, u starých zván: Getové, Dakové, Scytové, Školoté, Školabané atď. 4) Dotanym = Dardanym = Daremdany, jenž jest kmenotcem Moravo-Česko-Slovenského národu.

     Co se tyče alemano-runských liter, platiž o nich, že jsou původně runy čelotské. Čeloté byli ale tak jistě slovany, jako Školoté neb Školabané. Dříve nežli se do Alemanie Němci vedrali, bydleli tam juž Slované; a pismo tak zvané alemano-runské jest původně slovanské.

     Dle rozluštění svého musel i p. Chovanec saudit, že by nápis ten bol z časů křesťanských.

     Dle povidek, jenž o nápisu tom se nalezají, jest ono pismo čarovnické – a čarovník není nic jiného, než „slavný obětník.“

     Tedy pismo to runské je čarovnické, pohanské, nebo naši předkové měli svých čarovnikův, neb darovidů, neb dozorců, obětniků atď.

     Že pán Chovanec z runy křiži podobné a pismenu „u“ značící soudil, že by nápis byl křesťanský, rovně se omylil. Nebo k. p. Čiňané podnes mají křižík, jenž znamená u ních X. neb naše 10. a jsou podnes pohany.

     Dle mého minění zdá se mi p. M. Chovanec za bludami němeskými kráčeti, jenž o prvotnosti Slovanů v Europě vůbec a obzvlášte v Uhrách pochybují.

     Naučte se Slované Slovany dobře znat, že oni jsou dřevní obyvatelé Europy, jako i jmenovitě Slovenska, o čemž nápis tento z nejstarších pohanských časů svědčí.

     Rovnež svědectví o starobylosti Slovanů v Uhrách dává nápis o němž jak naslehuje:

B) Starobilý runský nápis uveřejněn v Sokolu roku 1865 č. 1.

     Nápis ten, jenž jest vytesán v runách staroslovackých, zní: „gdě jaj zizian a tma, danii hde / nijldu, musit ižtut, ed vivzo, kda / Rajběda rugati, dervěztě tu / a zemrzit.“ Moravsko-česky: „Gde jen smutek a tma, dnie kde nejsou, musíš tam, dle vyzvání, - když smrť volá: rozžehnajte se tu a zemřit.“

     Nápis tento jenž na blizku prvního nápisu se nalezá, učí, že tam, kde se on nachází, byl oltař rajbědy = smrti, již předkové naši také obětovávali; a o této rajběde = smrti uvádí týž ročník Sokola povídku (strana 332) jenž ovšem pro svoje staří pokroucena jest.

     Budiž zde podotknuto, že na hoře „Krisna“ nedáleko Kremnice rovně býti musela obětnice bohyně Krysné, - (která křisí odpočalé = mrtvé) t.j. obětnice jinak zvané Vesny. Rovněž se musí nacházeti starobylé nápisy na horách i posvatných jeskyněch v okoli oravském. Anto obzvlášte takými starobylými nápisy starobylost Slovanů v Europě dokázana býti může, nechť se jedenkaždý vřelý Slovan jemuž mistnost to dovolí, po takových památkách pohanského starého Slovanstva deblivě ohlíží a je k veřejnosti uvádí. Neboť pravě v tom leží najdražší poklad náš, po předkách našich zděděný.

Radovický.      

Zdigitalizovaná verzia Sokola, roč. VIII., č. 9, z 26. septembrara 1869, zdroj: https://www.slovakiana.sk/

Príspevok týkajúci sa Malachova a okolia je na strane 281, 282.

Strana 281                   Strana 282